Věra Čáslavská se s Gustávem Husákem u něho na Hradě opravdu setkala. Žádala ho, aby jí bylo umožněno trénovat alespoň malé děti. Protože však neodvolala své „protistátní“ názory nebylo jí umožněno nic. Naše setkání je trochu jiné. V roce 1975 se Husák nechal zvolit prezidentem, a dostal se tak na vrchol moci. Oslavu úspěchu mu zkazil sen, ve kterém ho navštívila Věra Čáslavská. A dokonce se mu snad zdálo i to, že on sám je Věra…

Hra s komickým nadhledem a klaunskými čísly vypráví o naší nedávné minulosti. Ale není o věcech minulých, neboť zlo a dobro se spolu střetává neustále. I dnes.

 

V roli Gustava Husáka exceluje Tomáš Matonoha. Stejně skvělý výkon předvádí i Tomáš Měcháček nebo Vladimír Polívka v roli Věry Čáslavské. Hra se skládá ze dvou částí, a protože byl Husák „párkovej“ podává se divákům o přestávce párek a pivo, symbol doby.

 

Autor Luboš Balák o zkoušení hry a Věře Čáslavské

Když se Věra Čáslavská dozvěděla, že chystám uvedení hry: Jak se Husákovi zdálo, že je Věra Čáslavská, zhrozila se. Na naší schůzce řekla, že podnikla právní kroky, aby hru zakázala. Právníci jí řekli, že zákaz bohužel není možný, a tak mně prosila, že si opravdu nepřeje, aby o ní vznikla hra s tak blbým názvem. Potom si hru přečetla a řekla, že je nudná. Naštěstí ji dala přečíst svému životopisci Pavlovi Kosatíkovi, který se vyjádřil opačně a řekl Věře, že hra vypráví o minulosti zábavným způsobem, což má větší dosah, než prostý dokument.

Věra potom začala chodit na zkoušky a když zjistila, že hra je velká legrace o podstatných věcech, inscenaci si nakonec zamilovala. Dokonce pomáhala Tomášovi Měcháčkovi a Vladimírovi Polívkovi, kteří ji hrají, se sestavou na kladině a jejím slavným lotosovým květem.

 

Hra je poklonou Věře Čáslavské, její odvaze, neústupnosti, pracovitosti, odhodlání a čestnosti. Já jsem o ní napsal hru, Japonský stát jí daroval samurajský meč za odvahu. Dámy a pánové, kdo z nás ho má?