Přihlášení do systému
 
 

Nemáte účet ? Registrujte se

Zapomenuté heslo



Seznam divadel

Národní divadlo

Turandot

Giacomo Puccini

Dramaturgie:
Ondřej Hučín
Režie:
Zuzana Gilhuus
Scéna:
Zuzana Gilhuus
Kostýmy:
Boris Hanečka
Choreografie:
Martin Dvořák
Dirigent:
Zdeněk Klauda
Hudební nastudování:
Zdeněk Klauda
Sbormistr:
Pavel Vaněk
Cena:
490.00 - 1490.00 Kč
Když nad láskou vládne strach...
 
Turandot je nejen poslední operou Giacoma Pucciniho, ale v symbolické rovině vlastně posledním mohykánem zlatého věku italské romantické opery. Po árii Nessun dorma, v níž téměř sto let excelují generace světových tenoristů, již žádný další operní megahit nevznikl a zdá se, že ani nevznikne. Turandot ale není jen poctou zlatému věku opery, nýbrž také dílem v mnohém velmi moderním - počínaje tématem "brutálního ženství", kterému vládne strach z vášně a odevzdání.
 
Puccini jako největší z Verdiho dědiců nikdy neustrnul v hledačství námětů pro moderní operu, ani nových výrazových prostředků hudby. Svůj suverénní a divácky velmi oblíbený styl smělým způsobem dále rozvíjel a obohacoval o příměsi a příchutě nových uměleckých směrů konce 19. a začátku 20. století. A tak v jeho Turandot, psané v letech 1921–1924, již toho skutečně romantického mnoho nezůstalo.
 
Předlohou opery je stejnojmenná "commedia dell‘arte" Carla Gozziho, autora vzývaného na počátku 20. století především avantgardou, její námět pochází z perského či mongolského Orientu, oblasti obdivované zejména stoupenci secese, libreto děj zasazuje do středověkého Pekingu a v příběhu zesiluje pohádkové či lépe řečeno mytologické prvky, oblíbené symbolisty, pro romantickou operu zásadní téma milenecké lásky zde obestírají tajemné motivy ledu, ohně, měsíce a slunce a erotická vášeň tu záhadně plane v těsném sousedství s prudkou, bezcitnou nenávistí, což bychom hledali spíše u děl inspirovaných dekadencí či psychoanalýzou.
 
Avšak to, co přes veškerý modernismus dává Turandot přece jen punc romantické opery, je typický a nepřeslechnutelný Pucciniho hudební jazyk. I v něm najdeme mnoho „výstředních“ prvků – od orientálních parafrází, přes brutální zvuk orchestru a disonantní harmonie až po divoce komplikované sborové a ansámblové scény, ale přece jen nade vším vítězí Pucciniho mistrovská melodická invence v duchu odkazu jeho velkých italských operních předchůdců, zároveň ovšem zcela originální, nezaměnitelná, zkrátka pucciniovská.
 
Sólisté, Sbor Národního divadla
Orchestr Národního divadla
Balet Opery Národního divadla
Kühnův smíšený sbor
Kühnův dětský sbor

 

Kompletní program Národního divadla naleznete  zde

Kompletní program Stavovského divadla naleznete  zde

Kompletní program Nové scény naleznete  zde

Kompletní program Státní opery naleznete  zde

 

 

Divadelní novinky a recenze