Uvedení kterékoli z Mahlerových symfonií je vždy velkou událostí. Platí to zejména pro Druhou symfonii „Vzkříšení“ s jejími vysokými nároky na provedení vzhledem k počtu hudebníků, účasti sboru a sólistů. Mahler se netajil inspirací Beethovenovou Devátou a od začátku zamýšlel použít sbor. Nakonec šel ale ještě dál a své hluboce filozofické dílo koncipoval spíše jako symfonickou kantátu o pěti větách zahrnující čtvrtou část s altovým sólem a finále se sborem i pěveckými sóly. Závěrečný koncert sezóny nám tak poskytne komplexní hudebně-filozofický zážitek a do začátku té další budeme mít o čem přemýšlet. Číst více